Intimní deníky básníka byly před veřejností utajovány

Zhýralec Mácha. Tak by mohl připadat velký básník našim předkům v případě, že by četli jeho intimní deník.

PRAHA- Kdyby básník nenapsal Máj, nikdo by už o něm nevěděl. Ale Karel Hynek Mácha napsal Máj a dokonce ho vydal jen pár měsíců před svou náhlou smrtí. Zemřel v Litoměřicích krátce před svými 26. narozeninami. Z jeho Máje se stala zřejmě nejslavnější česká kniha. Není divu, má za sebou už 200 vydání. Z Máchy se brzy stal největší český básník. Přesto, nebo snad právě proto byla jeho postava zahalena množstvím mýtů a zkreslených představ. Například? Neznáme jeho podobu. Žádný z jeho podmanivých portrétů neodpovídá skutečnosti. Známe jen- poněkud démonickýpopis současníků: básníkova pleť byla snědá. Temně černé vlasy měl sčesané dozadu, nos byl ostrý. Máchova časná smrt a nepochopení ze strany jeho současníků vytvářejí legendu o slabém a zneuznaném básníkovi. O blouznivém muži bez síly, bez života. Avšak opak je pravdou. Mácha byl vysoký, měl atletickou postavu. Svých fyzických schopností také využíval, což dosvědčují známé toulky po českých hradech i jeho letní cesta do Itálie. Nebyl tedy křehkým typem básníka; žádný depresivní poeta či melancholický snílek, ale vitální a energický muž. Další mýty se nakupily kolem jeho úmrtí. Není pravda, že nastydl při požáru a zemřel na zápal plic. Příčina smrti však není známa. Je možné, že zemřel na tyfus nebo úplavici. Údajně měl být nemocný již před požárem, podle jiných se nakazil při jeho hašení, když pil špatnou vodu z městské stoky. Zřejmě největší rozpory vyvolaly Máchovy soukromé zápisky. Deník, zčásti vedený tajným písmem, rozluštil v roce 1884 známý milovník záhad Jakub Arbes. Půjčil si pár listů a odhalil šokující tajemství Máchova sexuálního života. Zveřejnění však zásadně odmítl. Podle Arbesa by to výrazně poškodilo básníkovu pověst. Utajování intimních částí textu se stalo edičním pravidlem. Když byl ve 30. letech vydán Máchův deník bez erotických pasáží, rozběsnilo to surrealisty. Ti v básníkově upřímné výpovědi viděli důkaz, že národní básník neměl pohlaví zarostlé mechem . Erotické partie však byly vynechány dokonce i v kritickém vydání Máchových spisů v roce 1972. Deník však mezi lidmi koloval v četných opisech. Znali ho i literární vědci, kteří měli slabost pro kuriozity. Neoficiálně vyšel v samizdatu až v roce 1976. Uběhlo však ještě téměř 20 let, než se kontroverzní deník dostal na knižní trh. Stalo se tak v roce 1993, kdy byl zveřejněn celý. Od té chvíle lze s jistým nadhledem hovořit o uzavřené kauze největšího českého básníka.